Robin Maynard: Příliš mnoho lidí na Zemi? Proč bychom se měli pobavit o populaci

Přelidnění se stalo natolik kontroverzním tématem, že jen málokdo si troufá o něm mluvit. Ředitel britské neziskové organizace Population Matters Robin Maynard vysvětluje, proč je tak složité mluvit o demografii, jak je možné dosáhnout projekce 7.3 miliard lidí v roce 2100 a co může každý z nás udělat, aby žil v souladu s přírodou.

Termín „přelidnění“ se v posledních letech stal natolik tabuizovaným, že na summitu v Nairobi v roce 2019, který byl věnován růstu populace, lidé vůbec nemluvili o přelidnění, ale pouze o právech žen. Co si o tom myslíte?

Od roku 1994, kdy se konala Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhiře, skutečně došlo k velkému posunu. Diskuze o celkovém počtu obyvatel nahradily diskuze o posílení postavení žen. Prakticky to znamenalo, že jste v Nairobi nemohli vůbec mluvit o přelidnění. V důsledku toho se některé nevládní organizace a vlády přestaly angažovat a ironicky tak celosvětový přístup k antikoncepci vzrostl za těchto 25 let pouze o 6%.

Proč je tak těžké mluvit o demografii?

Částečně je to kvůli fenoménu takzvané „kontroly populace“ v některých zemích. I když existuje mnoho fantastických příkladů zemí (jako Írán, Bangladéš, Filipíny a Thajsko), ve kterých se podařilo zavést programy plánovaného rodičovství, lidé si vždycky vzpomenou na programy, které zjevně porušovaly lidská práva, jako byla Politika jednoho dítěte praktikovaná v Číně či nucené sterilizace, které byly prováděny v Indii.

Je to jediný důvod, proč se lidé zdráhají mluvit o přelidnění?

Ne, ve skutečnosti existuje mnohem více důvodů. Například lidé v rozvinutých zemích si myslí, že vzhledem k tomu, že míra plodnosti je nižší (ve Velké Británii v současné době připadá na jednu ženu 1,7 – 1,8 dítěte), nemá cenu se bavit o populaci, což není pravda. Předpokládá se, že britská populace v příštích 10-20 letech naroste nejméně o 10 milionů lidí a do roku 2100 tak vystoupá až na 86 milionů. Vzhledem ke konzumnímu způsobu života našich obyvatel by se dalo říct, že už od 70. let jsme přelidnění.

Těch pár lidí, kteří hovoří o přelidnění, jako je například Jan Greguš v České republice, je často obviňováno z xenofobie. Jak by se podle vás mělo toto téma komunikovat, aby nevytvářelo tolik kontroverzí?

Čím více lidí o něm bude mluvit, tím lépe. Některé výpovědi jsou ovšem silnější než jiné. Pro lidi je přesvědčivější slyšet Muhtari Aminu-Kano, ředitele nigerijské environmentální organizace, mluvit o nutnosti stabilizovat rostoucí populace v jeho zemi. Kdybych v této souvislosti řekl to samé, někteří lidé by měli tendenci mě označovat za bílého Brita, který říká Afričanům, ať se nerozvíjí. Což rozhodně není to, co říkáme nebo propagujeme! Proto máme v naší poradní skupině tři africké ochránkyně přírody a ředitele Black Environmental Network. Pomáhá nám to bojovat proti přesvědčení některých lidí, kteří si myslí, že když člověk mluví o přelidnění, je rasista. PM odsuzuje jakoukoli formu rasismu použitou při populační debatě.

Všimla jsem si, že jen velmi málo ekologických organizací hovoří o dopadu populace na přírodu. Víte proč?

Myslím si, že je to proto, že mají strach, aby nebyli označováni jako „neokolonialisté“, „rasisté“. Většina velkých zavedených nevládních organizací totiž byla založena v USA a Evropě, případně tam mají sídlo a navíc mnoho jejich generálních ředitelů jsou bílí muži středního věku.

Další důvod je ten, že většina lidí si myslí, že do roku 2100 světová populace dosáhne 10 miliard a že s tím nejde nic udělat, což jim dává záminku, aby o tomto tématu ani nemluvili. Tato představa brzdí jakékoliv diskuze. Kromě tohoto fatalismu existuje ještě naivní přesvědčení, že i když nás bude 10 miliard, technologie nás určitě zachrání.

Jaký je podle vaší organizace ideální počet lidí obývajících Zemi udržitelným způsobem?

Přinejmenším bychom se měli a můžeme snažit přiblížit se k nízké projekci OSN, která činí 7,3 miliard lidí na Zemi do roku 2100. Střední projekce je 10 až 11 miliard a ta nejvyšší 16,6 miliard. Máme prostředky k dosažení této nízké projekce nebo nižší.

Jak toho chcete dosáhnout etickým způsobem, který bude bez nátlaku?

Nejprve musíme umožnit přístup k antikoncepci a metodám plánováného rodičovství 232 milionům žen, které v současné době nemají možnost se svobodně rozhodnout, kdy chtějí mít rodinu a jak velkou. Na summitu v Nairobi jedna delegátka říkala, že pokud by se celosvětová zahraniční pomoc zvýšila pouze o 1%, mohli bychom tuto potřebu zajistit velmi rychle. Některé nadace, jako je The Gates Foundation, v této oblasti již odvádějí hodně dobré práce. Ale na druhou stranu Spojené státy pod Trumpovou administrativou snižují zahraniční pomoc o miliardy dolarů, která by jinak šla na projekty na plánování rodiny po celém světě.

Co dalšího je třeba udělat?

Musíme zajistit, aby byla všechna těhotenství chtěná. V dnešní době je totiž 40 % těhotenství neplánovaných nebo nechtěných. Přibližně tisíc žen denně zemře při porodu nebo v důsledku komplikací během těhotenství; to znamená, že 400 z nich zemřelo kvůli těhotenství, které nechtěly. I v bohaté, rozvinuté zemi, jako je Velká Británie, máme stále vysoké procento těhotenství u nezletilých dívek, kterým by mohlo zabránit vzdělávání a přístup k antikoncepci. Za třetí musíme umožnit lidem v rozvojovém světě, aby se dostali z chudoby a zároveň přesvědčit lidi, zejména v bohatých zemích, aby konzumovali méně.

To je docela náročný seznam úkolů. Co byste doporučil lidem, jako jsem já?

Určitě je dobré o tomto tématu psát a tím bořit falešné představy a mýty. Stojí za to si poslechnout příběhy a pozitivní zážitky žen a mužů, kteří se rozhodli mít menší rodinu nebo se rozhodli, že nebudou mít dítě. Čím dál více lidí uvažuje o tom, že bude mít méně dětí. Podle Lund University a dalších vědců se skutečně ukázalo, že mít o jedno dítě méně, než jste chtěli, zejména v bohatých rozvinutých zemích, je nejúčinnějším krokem, jak snížit uhlíkovou stopu vaší rodiny. Je to vědomá, individuální a ekologická volba.

Opravdu to může pomoci?

V tuto chvíli bude mít každé další dítě narozené ve Velké Británii dopad odpovídající 16 lidem v Nigeru nebo Mali. Pokud by průměrná životní úroveň lidí ve Velké Británii byla replikována všemi lidmi po celém světě, potřebovali bychom téměř tři Země ročně. Kdyby každý spotřeboval tolik, kolik průměrný americký občan, potřebovali bychom 5-6 Zemí! To je jasný důkaz o nespravedlivém využívání a distribuci zdrojů Země v současné době. Výzva je to o to větší, protože počet spotřebitelů na vysoké úrovni ve světě by měl vzrůst ze současných 3,2 miliard na 5 miliard v roce 2050. S rostoucím podílem střední třídy s vyšší spotřebou v Indii, Číně, Latinské Americe a Africe bude potřeba vyvinout nové ekonomické modely. Vzhledem k tomuto trendu většího konzumerismu má smysl snížit celkový počet spotřebitelů tím, že mají menší rodiny.

Jak to chcete udělat?

Musíme udělat dvě náročné věci: přesvědčit lidi v bohatých zemích, aby konzumovali méně, a zároveň umožnit lidem v nejchudších zemích, aby měli více – aniž by následovali neudržitelnou cestu spotřeby, kterou má Západ. Zároveň musíme přesvědčit lidi, aby měli menší rodiny. Pokud nebudeme řešit všechny tyto faktory: 1) řešení a změna vzorců spotřeby; 2) umožnit všem lidem, aby se mohli rozhodnout o velikosti rodiny; 3) vytvořit technologie, které jsou méně náročné na zdroje – nemáme šanci dosáhnout udržitelné budoucnosti.

Jak chcete přesvědčit lidi, aby konzumovali méně? Lidé nikdy nebyli více konzumní jako dnes.

Abych pravdu řekl, občas mám pocit, že jsem strávil posledních 30 let bojem s větrnými mlýny jako Don Quijot. I přesto, že jsem zdůrazňoval důležitost snižování spotřeby a poskytnutí většího prostoru přírodě, globální spotřeba stále neklesá, biologická rozmanitost se hroutí a ekosystémy jsou pod čím dál větším tlakem. My, ochránci životního prostředí, se pokoušíme změnit 200 let starý ekonomický systém, který vyhovuje zájmům mocných a ve kterém jsou životy většiny lidí hluboce zakořeněny, takže je velmi obtížné ukázat lidem jinou funkční cestu.

Je realistické dosáhnout takové zásadní změny v současném systému?

Nová hnutí jako Extinction Rebellion tvrdí, že nikdy nemůžete přesvědčit všechny, a proto se zaměřují na „teorii změn“, která se domnívá, že posun jen 3,5% lidí, takzvaných vlaštovek (early adopters), stačí k tomu, aby se v systému něco změnilo. Doufám, že mají pravdu, i když celkově spíše cítím zklamání z postoje mnoha klimatických aktivistů, kteří ignorují nebo odmítají faktor populace. Vzhledem k tomu, že všechny důvěryhodné vědecké zprávy, ať už od IPCC, předních biologů a nebo varování světových vědců, podepsané více než 11 000 vědců z celého světa, zdůrazňují lidskou populaci jako klíčový hnací mechanismus změny klimatu.

Co dělá Population Matters proto, aby se zpomalil růst populace?

Snažíme se zvyšovat povědomí o této otázce po celém světě a nalézat podobně smýšlející organizace a partnery, zejména na globálním jihu, kde přetrvávající vysoký populační růst a následné negativní dopady na společnost, na blahobyt lidí, na přírodní zdroje a ekosystémy jsou nejzřetelnější. Díky našim partnerům, jako je Sir David Attenborough, Dame Jane Goodall a Dr. Aminu Kano, se nám daří o tomto problému mluvit s širokou veřejností.

Snažíme se také pracovat na komunitní úrovni. Prostřednictvím našeho projektu Empower to Plan pomáháme financovat místní projekty, které umožňují mladým dívkám (a chlapcům!) získat přístup ke vzdělání, antikoncepci, a rozhodnout se tak svobodně na budoucí velikosti rodiny. Podporujeme projekty v Guatemale, v Keni, doma ve Walesu a v anglickém Midlands.

Na mezinárodní úrovni lobbujeme u OSN a dalších globálních institucí, aby zahrnuly populační faktor do svých programů.

Co může každý z nás udělat, aby zabránil přelidnění?

1. Mluvte o přelidnění s přáteli, rodinou a kolegy. Klíčová fakta a čísla najdete na naší stránce.
2. Mějte malou rodinu. Toto rozhodnutí má největší dopad, jaký může člověk žijící v rozvinuté zemi provést, a přinést tak lidem i planetě velké výhody.
3. Připojte se k Population Matters!

Robin Maynard (* 1958) je ředitel neziskové organizace Population Matters. Strávil více než 30 let prací v organizacích zabývajících se ochranou přírody, např. FOE, Soil Association, FARM, Wildlife Trusts a Forestry Commission. V letech 2012–13 se ve spolupráci s předsedou vlády Jonathonem Porrittem snažil přesvědčit skupiny zabývající se životním prostředím a ochranou přírody, aby lidsky a čestně hovořily o tlaku lidské populace a jejích dopadech na naši planetu, spolu s běžně považovaným faktorem lidské spotřeby.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s